Jde to i jinak!

Nešlo mi to. Neuměla jsem se učit a už vůbec ne něco nazpaměť. Zvlášť, když jsem ani nevěděla, co se vlastně učím. Často jsme se měli memorovat nějaký odstavec. Bylo to pro mě peklo.

Angličtinu jsem se začala učit až v 5. třídě, a to ještě v jazykovce (díky bohu za ni), protože můj první cizí jazyk ve škole byla ruština. Jsem moc ráda, že mě rodiče nutili chodit na angličtinu mimo školu a platili mi kurzy. I přesto mně tento typ výuky vůbec nevyhovoval. Jinak se ale neučilo, takže jsem si říkala, že jsem asi hloupá. 😵

Musíš tvrdě makat a pak možná něčeho dosáhneš…

„Bez práce nejsou koláče“, slýchávala jsem často. Byla jsem vedena k tomu, že musím dřít, abych se dobrala cíle, a tak jsem pilně dělala cvičení z učebnice a učila se nazpaměť věty, které jsem ani neuměla přeložit.

Píle se vyplatila a já v 10 letech jela za odměnu na zájezd do Holandska s ostatními dětmi, kteří rovněž správně vyplnily test. Mozkový program „musíš tvrdě makat a pak možná něčeho dosáhneš“ se mi upevňoval.

A tak jsem makala a dřela. V 17 letech jsem složila úspěšně svoji první mezinárodní zkoušku a hned po maturitě jsem absolvovala státnice. Dvoje prázdniny v Anglii jako au-pair mě hodně posunuly, stejně jako stáž v Belgii a studium ve Walesu, ve Velké Británii.

Tak se to přece dělá, je to normální…

Celou dobu jsem si říkala, že to tak prostě je a hotovo. To, co je kolem Vás, považujete za normální. Dělá to tak přece každý.

Ve školách se šprtá, memoruje, žádná motivace nebo škola hrou. Ve třídě je 30 žáků, nedostane se na Vás ani řada, což vítáte s nadšením, protože aspoň nemusíte nic říkat. Co kdybyste totiž řekli něco špatně?! Za to budete odměněni buď špatnou známkou nebo výsměchem od spolužáků. Výuka je většinou nuda, Vy se snažíte být neviditelní a sledujete potajmu hodinky, kdy už konečně zazvoní. Pak si můžete oddechnout, že jste přežili další hodinu.

Učitelé na jazyk se Vám mění i několikrát za rok. Často začínáte pořád od začátku, protože nový učitel musí zjistit, co kdo umí. Protože učitelů je málo (chtěla jsem napsal dobrých učitelů je poskrovnu, ale oni odcházejí i ti špatní), není výjimkou, že Vás učí někdo, kdo je pár lekcí před Vámi a nebo má aprobaci na něco úplně jiného, třeba ruštinu. Připomíná Vám to něco? 😬Ano, taková bývala situace, když jsem byla na základní a střední škole já.

„Teď je to ale jinak“, slýchávala jsem. „Na jazyky se dává důraz“. Ano, existuje mnoho skvělých učitelů, kteří učí zábavně, děti jejich hodiny milují, těší se na ně a světe div se, dokonce se něco naučí. Nejen na testy, ale hlavně proto, aby se domluvily, když někam vyjedou.

Nebojí se mluvit, nemají strach něco zkusit říct, protože by mohly udělat chybu. Ano, dělat chyby je moc důležité. Já chyby dokonce oslavuji. Pomocí nich se totiž všichni učíme. Nejen ten, kdo chybu udělá, ale všichni, kteří jsou zrovna u toho z chyby druhým mohou profitovat. Zdá se Vám to jako sci-fi?

Bohužel takových učitelů je děsivě málo. Na státních školách je pořád běžné to, že se učitelé střídají i několikrát do roka a výuka je většinou nudná. Starší děti umí sice popsat, co to je předpřítomný čas prostý a průběhový, ale použití v praxi už nezvládají. Takže sice uběhlo 30 let, ale situace je více méně pořád stejná.

Ono to jde! Lépe a jinak! Ve chvíli, kdy jsem čekala své první dítě (to jsem měla za sebou již 13 let učení ve firmách, jazykových školách nebo „sama na sebe“), jsem začala zkoumat, jaká je situace ve školkách a jak mohu usnadnit vstup do života té mojí malé „fazoli“, až vyroste.

To, co jsem zjistila, mně vyrazilo dech. V některých školkách nechtěli o angličtině ani slyšet. Prehistorické názory typu „nejdřív se mají naučit česky“, které nejen, že nejsou nijak vědecky podložené, ale byly už mnohokrát výzkumy vyvráceny, zastávalo stále velké množství vedení.

Tam, kde angličtina byla, jsem se zase setkala s takovým postojem, že jsem si nejprve myslela, že špatně slyším. „Prostě jim něco zazpívejte“, řekla ředitelka nejmenované soukromé anglické školky, „ať doma řeknou, že měli angličtinu“.

Bylo mi jasné, že takhle to tedy rozhodně pro svoje dítě nechci. A protože jsem byla zvyklá tvrdě pracovat, dala jsem se do studia, jak správně učit děti, jakou formou, od kolika let, co je správně a co je špatně.

Angličtina pro nejmenší – 0-3 roky

Prošla jsem si podrobně několik různých certifikovaných programů, které nabízí výuku nejmenších. Vybrala jsem si ten, který mně vyšel nejlépe ve všech ohledech a ten používám v kurzech, které pořádám. Proč?

Má mnohaleté výsledky, je založen na vědeckém základě, vyzkoušen milióny lidmi a hlavně funguje, což jsem si vyzkoušela i sama – nejprve na svém prvním dítěti, pak na desítkách dalších, které prošly mými kurzy a nyní jej úspěšně aplikuji na svoje další dvě děti.

Proč tak brzy? Mýty a fakta 🧐

Výzkumy prokázaly, že děti, které se jazyk naučí do pěti let, mají tendenci být šikovnější při čtení a psaní ve svém primárním jazyce, mají lepší analytické i sociální schopnosti a také širší slovní zásobu než jejich vrstevníci, kteří ovládají jen jeden jazyk.

Ideální čas začít je mezi 6. a 9. měsícem, protože to je čas, kdy je dítě velmi vnímavé na zvuky (fonémy). Fonémy jsou zvuky v každém jazyce trochu jiné. Když dítě v tomto období foném slyší, bylo prokázáno, že jej umí později mnohem lépe a snadněji napodobit.

Je pak možné, že dítě, které je v tomto období vystaveno určitým způsobem např. angličtině, bude mít přízvuk jako rodilý mluvčí. Další mýty a fakta se můžete dočíst na ZDE.

Pohádky v angličtině? Ano, ale to nestačí.

„Takže když dítěti pustím pohádku a půjdu vařit, naučí se tedy anglicky?“

Tak jednoduché to není. Dítě sice vnímá zvuky kolem sebe, ale důležité je, aby „výuka“ probíhala hrou. Musí ho to jednak bavit a jednak potřebuje nějakou zpětnou vazbu.

Ten malý človíček se chce učit, je to jeho přirozenost. Ale chce Vám říct, co vidí, co slyší, chce to s Vámi sdílet. Jenže ještě neumí mluvit. Jak to tedy udělat?

Ve výuce uplatňujeme znakování programu Baby Signs®. Znaky dětem pomáhají vytvořit si most mezi dvěma jazyky a poskytnou neomylný důkaz o tom, jak angličtině rozumí. Je to jako zázrak. Děti jsou šťastné, protože Vy jim najednou rozumíte.

„Ano, je tam ryba, já ji taky vidím!“ řekla jsem včera svému ročnímu synovi. To nadšení v jeho tváři! Oči mu zářily! A znovu a znovu mi „říkal“ (znakoval), že vidí rybu…

(Pozn.: V roce a dvou měsících umí ukazovat víc než 10 slov. Některá dokonce sám vymýšlí.)

Je to paráda! Pomáhá to překonat frustraci, když Vám dítě chce něco sdělit a Vy mu nerozumíte.

Ukazuje to, jak jsou děti chytré, empatické, úžasné bytosti. Napomáhá to vazbě mezi dětmi a dospělými. Pro více informací o tomto programu navštivte prosím stránky www.open-english-beroun.cz/kurzy.

S kurzy se roztrhl pytel. Jak tedy vybrat ten správný?

Ano, kurzů je mnoho a člověk často tápe, jak vybrat to nejlepší pro svoje dítě. Zjistila jsem, že rodiče potřebují pomoci, a tak jsem sepsala 7 bodů, jak správně vybrat kurz a na co si dát pozor.

Ebook je volně ke stažení a je v něm popsáno 7 chyb, kterých se rodiče nevědomky dopouštějí, tipy, jak se chyb vyvarovat a co pro to udělat.

Učení doma? Ano!

Nemáte čas chodit do kurzů? Není vhodný kurz nikde ve Vašem okolí? Můžete učit dítě sami doma. Nicméně je potřeba, abyste dodrželi určitá pravidla.

• Na dítě mluví anglicky jen jeden rodič. To je možné v případě, že jeden rodič je rodilý mluvčí a nebo jazykem vládne natolik, že může komentovat všechny činnosti jako ve své rodné řeči. Není potřeba, aby byla výborná výslovnost. Chyby v gramatice se také tolik nepočítají. Gramatiku se dítě naučí později. Ovlivní ho mnohem víc věcí, než jen to, že na něj mluvíte Vy.

Realita i výzkumy prokázaly, že americké děti, které žily v USA a měly britské chůvy, mají americký přízvuk, ne britský.

• Další možnost je, že budete mluvit v cizím jazyce jen při určité činnosti. Např., když jdete na procházku nebo u oběda. Stanovená pravidla byste měli dodržovat. A v žádném případě nemíchat dva jazyky do sebe. Často slýchám věty: „Jé, podívej, to je DOG!“ Nebo „Jak se řekne anglicky pejsek? No, jak?“ To určitě ne! Dítě se učí přirozenou formou.Pokud mu začnete zavádět do procesu učení míchání jazyků v jedné větě a nebo překládání (možná jste měli ve škole na hodiny cizího jazyka sešítek s přehnutou stránkou a na každé půlce slovíčka. Vlevo anglicky a vpravo česky. To je sice také možnost, ale biflovací, překládací a rozhodně ne přirozená. Mozek se pak učí pouze překládat.) Následující situace je příkladem toho, co pak probíhá v mozku.Jste na návštěvě a Váš hostitel se Vás zeptá: „How do you like your coffee?“ Taková typická věta, když neví, jakou kávu Vám má přinést.Mozek si všechna slovíčka nejprve přeloží a řekne si, co věta znamená. Pak vytvoří větu v čestině jako odpověď a teprve potom ji překládá do angličtiny. A hurá, jste připraveni odpovědět. Trochu krkolomné, ne? To určitě nechcete pro svoje děti…

„Jé, podívej, to je DOG!“ Nebo „Jak se řekne anglicky pejsek? No, jak?“ To určitě ne!

Jak má vypadat struktura hodiny?

Děti mají jasný začátek hodiny a jasný konec. Zpíváme Hello písničku a Bye-bye písničku. Podle toho probouzíme zvířátko, které nás celou lekci provází a na konci ho dáváme zase spát.

Aktivity, které jsou mezi tím, jsou krátké a střídají se. Pohybové aktivity a tzv. „Table time“ aktivity se střídají a trvají mezi 1 minutou a 10 minutami maximálně (dle věku dětí). Když ukončujeme jednu část, uklízíme a zpíváme „Clean Up“ píseň. Je to legrace a děti to baví.

Puberťáky ale nebaví se učit!

Zjišťuji opak. Jsou nadšenci do všemožných aktivit. Baví je to, odměňují se mi nadšením a vůbec nechtějí domů. Největší odměnou mi byla nedávno věta: „Vždyť jsme se vůbec neučili!“

Ten den jsme procvičovali LISTENING tím, že jsme doplňovali chybějící slova v písničkách. Byla to velká legrace. Děti se snažily splnit časový limit, který nám program určil. Na monitoru běžel text a vynechaná slova byla vytečkovaná podle počtu písmen…

Pak jsme dělali SPEAKING – děti mluvily do mikrofonu. Nejprve rodilý mluvčí v online programu řekl slovo, které děti následně opakovaly a podle barvy (buď zelené a nebo oranžové) hned viděly, zda to řekly správně nebo ne.
Nakonec jsme cvičili READING a SPELLING a taky logické myšlení – hráli jsme šibenici. Děti moc baví psát na tabuli.

Máme skvělou školu poblíž, ale nehodí se nám časy, kdy kurzy běží.

Vybrali jste si školu, která má výborné učitele a děti to baví. Jenže máte i jiné kroužky a musíte vybírat. A Vaše dítě chce nutně chodit tančit nebo chodit na bicí a na parkour. Existují další možnosti, jak se učit jazyky. S blížícími se prázdninami mě napadají hned dvě možnosti:

1. Intenzivní kurzy v létě.
2. Online kurzy.

Intenzivní kurzy pro děti jsou skvělou volbou. Takovým intenzivním kurzem je i dovolená v zahraničí, pokud necháte něco vyřídit i děti samotné. Jsou obklopeny jazykem a pokud vymyslíte nějakou hru, jako že třeba u oběda se bude mluvit jen anglicky, budou z toho mít užitek všichni. A užijete si spoustu legrace.

Intenzivní kurzy na léto pořádá mnoho firem. Můžete děti poslat do zahraničí nebo jim zaplatit kurzy na léto a ani nemusíte jezdit nikam daleko.

Další možností jsou příměstské tábory s angličtinou. Jsou výborným řešením pro ty rodiče, kteří pracují, ale chtějí si děti večer užít. Děti Vám líčí zážitky, které měly přes den, zatímco Vy jste byli v práci.

Pozn.: Článek o příměstských táborech z pohledu jedné maminky si můžete přečíst ZDE.

A co my, dospělí?

Učit se ve skupince? Nebo spíš individuálně? A nebo sami doma?

Každému vyhovuje něco jiného. Někdo je stydlivý, někdo dělá rád aktivity typu „najdi ve třídě někoho, kdo byl na dovolené v Dubaji“ a vyloženě si to užívá. Jiný raději studuje doma sám. Existuje nepřeberné množství online kurzů. Některé jsou skvělé, jiné za moc nestojí. Mně samotné se osvědčily tyto online kurzy, které sama využívám.

Za 20 let učení jsem přišla na to, že každému vyhovuje a funguje něco jiného. Vždy je to ale 1 z těchto 5 technik.

1. Individuální plán.
2. Angličtina po telefonu.
3. Intenzivní kurz ve skupince.
4. Online kurz.
5. Coaching.

Individuální plán

Protože my dospělí jsme již příliš ovlivněni tím, co jsme prožili a co jsme se naučili jinde, mnoho z nás:

• má obavy, že řekne něco špatně a ostatní se mu budou smát,
• stydí se mluvit před ostatními, protože by mohl mluvit hůř než „spolužák“,
• má jiné tempo než zbytek třídy a cítí se trapně, že je hloupý,
• nevyhovuje nám styl, kterým se ostatní učí

Tyto staré programy, které jsme si zažili, nás ovlivňují a brání nám se učit přirozeně ve skupině s ostatními. Každý jsme jiný a každému nám vyhovuje něco jiného.

Umíte si zapamatovat všechno, co někdo řekne? Nebo si spíš vybavíte text v učebnici? Podle toho jste buď „zvukový“ typ a nebo „zrakový“ typ.

Individuální plán a výuka „1 na 1“ umožňuje maximálně přizpůsobit učení Vám na míru. Tak, jak to potřebujete Vy. Má to skvělé výsledky. Takže pokud se potřebujete připravit na zkoušky nebo na pracovní pohovor, zvolila bych tuto možnost.

Angličtina po telefonu

Bojíte se mluvit? Myslíte si, že máte příšernou výslovnost? Někdo na Vás něco vybafne v angličtině a Vy najednou vůbec nevíte, co máte odpovědět?

Potom je angličtina po telefonu ta správná volba. Vedla jsem výuku touto formou v jedné firmě. Šéf firmy chtěl, aby jeho zaměstnanci uměli reagovat v telefonu, když jim zavolá zahraniční klient. Nechtěl, aby se, když jim někdo zavolá, ozývalo jen „Ehm…. moment….ehmm… wait…“ a honem shánět někoho, kdo si telefon vezme… Kanceláře měli udělané formou tzv. „open space“, jinými slovy, všichni slyšeli všechno.

První týden lekcí bylo slyšet hlasité klapání podpadků neboli úprk ven z kanceláře.

„Jen aby proboha nikdo neslyšel, jak já mluvím…“

Strach z mluvení před ostatními se však velmi brzy vytratil. Šlo o to lidi povzbudit, podpořit, rozhodně neopravovat každou chybu, kterou udělají (pouze ty, které mění smysl věty…) a při každé mini-lekci je naučit přibližně 3 věci. Telefonovali jsme si každý den 10 minut a pokroky byly úžasné.

Intenzivní kurz ve skupince

Tento druh kurzu bych doporučila těm, kteří mají zájem naučit se konktrétní dovednost. Ucházejí se např. o místo v práci a potřebují se zdokonalit v tzv. Obchodní angličtině (Business English), tj. chtějí se naučit psát správně emaily, telefonovat, připravit prezentaci atd. Zde je potřeba naučit se konkrétní fráze a ty pak procvičovat a postupně se zdokonalovat.

Další kurzy, které jsem s velkou radostí vedla, byly přípravy na Cambridge zkoušky, jako je např. velmi oblíbená zkouška First Certificate. V rámci kurzu byla i zkouška „nanečisto“, aby si studenti mohli vyzkoušet, zda to zvládnou či mají ještě nějakou dovednost trochu víc procvičit.

U těchto kurzů je potřeba, aby všichni ve skupince byli na podobné úrovni a měli stejný cíl nebo směr, protože jedině tak si mohou z kurzu vytěžit co nejvíc.

Online kurz

Výhody jsou jasné. Učíte se, kdy se to hodí Vám. Nemusíte mít trému ani se bát, že se Vám bude někdo posmívat. Jedete si vlastním tempem. Některé kurzy Vás umí i perfektně namotivovat, abyste se k lekcím vraceli a posouvali se třeba i takovou rychlostí, že za 30 hodin čistého času zvládnete jednu úroveň angličtiny. To jistě ocení ti, kteří se připravují na zkoušky nebo potřebují získat v práci pozici snů. V dnešní době již existují programy, které testují i mluvení (speaking) a umožňují Vám si hlas nahrát a porovnat s rodilým mluvčím, abyste měli zpětnou vazbu.

Nevýhody bych uvedla hlavně chybějící osobní přístup lektora, který je výhodou u individuálních lekcí.

Coaching

V neposlední řadě bych Vám chtěla doporučit tzv. coaching. Co není coaching? Není to ležení na gauči ani meditace. A také to není tak, že si zaplatíte drahé hodiny a počítáte s tím, že Vám lektor něco zázrakem do hlavy nasype.

Pokud čekáte, že nebudete muset nic udělat sami, není to pro Vás. Coaching je vhodný pro toho, kdo chce správně mluvit.  Nejde jen o to, znát gramatiku. Je třeba správně intonovat, vyslovovat a dávat přízvuk na konkrétní slabiky a slova ve větě.

Pokud musíte v práci anglicky mluvit nebo plánujete prezentovat v angličtině třeba na konferencích a nejste si úplně jistí, zda to zvládnete, zkuste se obrátit na někoho, kdo tohle umí a umí Vás to i naučit. Podle mě je nejlepší coaching dělat osobně, ale dá se dobře zvládnout i třeba pomocí Skype hovoru.