Jak si užít léto a dopřát pohodu sobě i dětem

Tento článek pro vás napsala maminka dětí, které k nám chodily na angličtinu. Svěřila se v něm, jaké mívala letní prázdniny jako dítě a co by si bývala přála, jen kdyby jí to rodiče dovolili…

S něčím se vám svěřím.

Závidím dnešním dětem! Nejenom těm svým, i když těm samozřejmě závidím nejvíc, protože mají úžasné rodiče😂.

Popravdě, závidím všem dnešním dětem ty neomezené možnosti, které jim dnešní doba nabízí. Já jsem měla taky skvělé rodiče, kteří by pro mě udělali první poslední. Mělo to akorát jeden háček.

Moje maminka byla učitelka. Dětem učitelů nemusím nic vysvětlovat a těm ostatním jenom ve zkratce řeknu, že není o co stát. Během školního roku se vaše máma dozví o každém vašem průšvihu pomalu dřív než vy, ani nemusí chodit na rodičovské schůzky. Nicméně mnohem horší to bylo o prázdninách.

Naše maminka krom toho, že byla učitelka, byla ještě takzvaná maminka-kvočna. Byla nejšťastnější, když nás měla hezky doma, takže největším prázdninovým dobrodružstvím pro mě byla rodinná dovolená na Balatonu. Zbytek prázdnin jsem trávila na naší ne zrovna malé zahradě trháním plevele, protrháváním karotky, zaléváním, sbíráním rybízu, třešní, jahod, malin a vůbec všeho, co se tam urodilo. Idyla?

Při dnešním pohledu zpátky možná ano. V deseti letech to byl akorát obrovský „opruz“ a já se od půlky srpna těšila jako blázen na nový školní rok.

Tábor?

Samozřejmě i tenkrát byly jiné možnosti, jak strávit prázdniny. Jenže – jak už jsem psala, naše maminka mě a mé sourozence měla nejradši u sebe.

Pamatuji si, jak jsem každý rok škemrala, aby mě přihlásili na „pionýrský tábor“. Kdepak! Maminka byla přesvědčená, že by se mi tam určitě nelíbilo a určitě by se mi stýskalo a vůbec, nejlíp mi bude doma, šmitec!

Nebyla jsem na táboře ani jednou, takže vlastně nevím, jestli jsem o něco přišla nebo ani ne. Každopádně ještě dnes mě trochu zamrzí, když slyším své kamarádky vzpomínat, jak jezdily na tábory a kolik zábavy tam zažily, získaly nové zkušenosti a dovednosti, navázaly nová přátelství, z nichž některá trvají dodnes.

Příměstský tábor?

Kdoví, jestli by v mém případě byla situace jiná, kdyby se už tenkrát pořádaly příměstské tábory. Já bych přes den sbírala zážitky a maminka by mě večer měla hezky doma. Vlk by se nažral a koza zůstala celá . 🤣

A to je právě to, co těm dnešním dětem závidím. Nejenom širokou nabídku pobytových táborů, ale hlavně ty příměstské tábory. Zejména pro děti, které se zatím moc necítí vyrazit do „velkého světa“ daleko od rodičů, ale přitom chtějí zažít dobrodružství, je to ideální volba.

Příměstské tábory totiž nejsou jenom o bezduchém hlídání dětí pracujících rodičů. Naopak, nabídka témat je dnes tak široká, že si vybere opravdu každý. Děti můžou zažít spoustu dobrodružství v přírodě, můžou tvořit, zdokonalovat se ve znalosti cizích jazyků, můžou sportovat, poznávat své město a jeho okolí.

Rodiče se zatím můžou v klidu věnovat své práci a těšit se, jak jim u večeře jejich nadšený potomek povypráví své zážitky. Což mi připomíná, že je nejvyšší čas vybrat příměstský tábor! Mé děti se už nemůžou dočkat. Zahrádku si, na rozdíl od mé maminky, budu muset opět obstarat sama.

autor článku: Petra M.