Aneb není kafe jako kafe.
Jste v kavárně a chcete objednat kávu pro sebe a pro kolegyni. Něco už umíte, takže se chcete blýsknout před ostatními a těšíte se na svoje esspreso. No a přinesou vám jednu ledovou kávu. Znělo to totiž jako „ice-coffee“.
Další trapasy zažíváte, když chcete říct, že jste si pochutnala na kuřeti a místo toho sdělíte s vážnou tváří, že jste snědla celou vaší kuchyň nebo povídáte, že jste viděli támhle za rohem úžasné zákusky a lidi na vás koukají jako na blázna, kde by se tam jako vzala poušť.
Nejsem na jazyky. Pořád začínám od začátku. Nejde mi to. Jsem tupá.
Co když bych vám řekla, že to není až tak úplně vámi? Tak ano, někdo má hudební sluch a tedy lepší vlohy k tomu, že bude hrát lépe na housle než ten, který je „hluchý“ jak poleno. Ale co se stane, když ten, který je „obdařen od boha“, na to bude totálně kašlat a ten druhý bude cvičit každý den?
Hádejte, jak to dopadne?
Pokud vám angličtina nešla, pravděpodobně vás ji neučili tak, jak byste potřebovali.
Učila se, makala. Dnes mluvím plynně, v angličtině i myslím, občas se mi dokonce zdají anglické sny.
Každopádně to jde i jinak.
Vy ale nemusíte dřít a makat tak, jako já. Stačí, abyste zvolili správný způsob výuky. Ne, neřeknu vám tajnou metodu, díky které se naučíte přes noc. Ani za týden. A také se nenaučíte stejně rychle jako váš soused.
Proč? Protože jste každý jiný. To, co bude fungovat na souseda a jeho kamaráda, nebude fungovat na vás. A nebo může. Dobrá zpráva je, že zjistit se to dá snadno.
To, co bude fungovat u vašeho kamaráda, nemusí fungovat u vás, protože jste každý jiný.
Vzpoměňte si. Učitel po vás po všech chtěl to stejné naprosto stejným způsobem.
Ptal se vás někdo, jak byste si přáli, aby vás vyzkoušeli? Sci-fi, že?
Kolikrát jste dostali špatnou známku jen za to, že jste nepochopili zadání nebo jste se nemohli rozhodnou, jestli se v testu možnost za „a“ myslí tak či onak?
Špatná známka byla často jen díky tomu, že člověk špatně pochopil zadání.
Stává se vám, že když si napíšete seznam na nákup a pak ho necháte doma, jste schopni si přesně vybavit, co tam bylo?
Ale když Vám ho napíše někdo jiný a vy si ho jen přečtete, nemáte šanci všechno koupit?
Jestli ano, gratuluji, máte nejspíš fotografickou paměť.
To, že vám angličtina nešla, nutně nemusí znamenat, že jste blbí jak tágo. Jen jste se učili jinak, než by to vaše povaha a osobnost vyžadovaly. Učit se dá různým způsobem a na každého funguje něco jiného. Já vám zde sepíšu výčet typů výuky, z nichž některá vám určitě sedne.
Výuka po telefonu je skvělá pro ty, kteří se potřebují rozmluvit. Stydíte se mluvit před ostatními? Raději necháváte mluvit všechny kolem? Když máte někam zavolat, raději počkáte, až budete sami? V tom případě Vám bude tento typ výuky rozhodně ku prospěchu.
Nejen, že se s lektorem po telefonu krásně rozmluvíte, ale získáte sebedůvěru v bezpečném prostředí, kde vás nebude nikdo odposlouchávat.
Dělala jsem tento typ výuky po telefonu u jedné firmy.
Trik spočíval v tom, že jsem klientům volala každý den v dobu, kdy to nečekali a mluvili jsme spolu pokaždé 10 minut. Oni se tak nemohli na telefonát dopředu úplně připravit, takže byli nuceni reagovat v situacích, ve kterých se právě nacházeli. Někdo šel z práce, jiný na oběd, další byl ještě v práci a musel se omluvit a požádat, zda bych mohla zavolat později.
Prostě si zkoušeli situace, které v životě běžně nastávají.
Protože byli všichni ze stejné firmy a seděli spolu v jedné místnosti, bylo krásně slyšet, jak zpočátku z kanceláře prchají. Slyšela jsem klapání podpatků a úprk pryč na chodbu nebo ven. Jen aby je náhodou někdo neslyšel, jak mluví.
Stačilo však 10-15 telefonátů a já začala pozorovat změnu. Už nikam neutíkali. Připadalo jim to postupně víc a víc normální. Zvykali si na to, že mluví do telefonu anglicky.
Ke konci deseti týdenního tréninku nejen, že uměli reagovat a krásně mluvili, ale také už ztratili ostych z mluvení před ostatními. Bylo to skvělé.
Nepřinutíte se k učení sami doma ? Nejste typ, co by si sedl s knihou a začal si sám studovat? Potřebujete vypadnou z domu a být mezi stejně naladěnými lidmi?
Pak je skupinová výuka pro vás to pravé.
Pokud je skupina udělaná tak, že jsou v ní lidé na podobné úrovni, odpadá ostych z toho, že nechcete mluvit před někým, kdo mluví líp.
Ve skupině interagujete s ostatními, cvičíte si rozhovory a zbavujete se ostychu mezi lidmi.
Pokud jste introvert, představa toho, že budete muset mluvit před lidmi, které sotva znáte, vás možná děsí. Pak je pro vás mnohem lepší výuka individuální.
Tento typ učení je skvělý v tom, že se vám přizpůsobí na míru. Lektor připraví lekce tak, aby vás naučil, co zrovna potřebujete. Nemusíte se nikomu přizpůsobovat, nemusíte se před nikým stydět.
Lektora máte jen pro sebe a můžete tak z hodin vytěžit maximum. Lekce ale bývají většinou dražší.
Na intenzivních kurzech je skvělá atmosféra. Lidi se sblíží, připadají si jako ve škole s tím rozdílem, že teď jsou tam z vlastní vůle a chtějí se něco naučit. Tyto typy kurzů jsou většinou nastavené na konkrétní dovednosti.
Buď se zaměřují na konverzaci, kterou budete potřebovat na dovolené (tam se hlásí lidé právě před tím, než někam jedou), na obchodní angličtinu včetně prezentačních dovedností a nebo třeba příprava na zkoušku. Studenti si tak mohou vyzkoušet nanečisto zkoušku FCE nebo maturitu.
Kurzy online jsou skvělé pro ty, kteří nemůžou chodit nikam pravidelně na kurz. Máte práci, která se nedá dopředu plánovat? Nevíte, jak který den skončíte a nemůžete garantovat, že budete mít každé úterý od 17 hodin čas? Pak máte možnost učit se v době, kdy máte čas vy.
Pokud máte dost silnou motivaci, abyste si ke kurzu sami sedli, hurá, máte vyhráno. Dnes ovšem existují i kurzy, které mají motivační programy uvnitř kurzů již nastavené. Ty vás udržují nejen ve střehu, ale i v napětí, že můžete něco vyhrát.
Vyzkoušela jsem mnoho online kurzů. Některé byly lepší, některé horší. Některé byly vytvořeny jen pro několik úrovní, ale pro začátečníky byly naprosto nevhodné. Jiné opomíjely některé dovednosti (např. mluvení). Další se stával již po pár dnech studia nudný a člověk ztrácel jakoukoli motivaci učit se dál.
Za leta hledání a zkoušení jsem našla kurz, který doporučuji svým studentům (mimochodem ho mám i sama já).
Takže pokud je pro vás online studium to pravé, vyzkoušejte TENTO KURZ. Mají i spoustu materiálů zdarma, (ebooky, videa, zkušební verzi programu a appku na telefony). Pro mě 🔝 jednoznačně TOP.
Dostali jste se na studijní stáž nebo pracovní cestu do zahraničí? Skvělé!
Máte jedinečnou možnost naučit se místní jazyk v přirozeném prostředí.
Vítejte každou možnost, ve které můžete mluvit. Ptejte se, když vám něco není jasné. Také zjistíte, že ne každý rodilý mluvčí umí správně gramatiku. Angličtina se totiž neučí na školách tak, jako se my učíme čestinu.
Pro mě bylo třeba dost šokující zjištění, že student 3. ročníku vysoké školy v Británii neví, co je to podstatné jméno a kam patří ve větě nebo že student vysoké školy v Irsku neumí vyspelovat slovo „environment“ a ptá se na to mě, cizinky.
Rodilý mluvčí, který angličtinu nestudoval, bude s velkou pravděpodobností dělat gramatické chyby a už vůbec vám nebude schopen vysvětlit, proč je to tak a ne jinak.
Tahle možnost je ještě vytunění možnosti výše. Pokud se rozhodnete v zahraničí na pár let zapustit kořeny a nebo cestovat a cítit se volní jako ptáci, poznávat kulturu a lidi, kteří žijí jinde, je to asi ta úplně nejlepší cesta, jak se vzdělávat.
Není ale pro každého. Ten, kdo je raději doma nebo jede rád jenom na dovolenou, by si tuhle možnost asi nevybral.
Říkáte si. Někdy i nohy.
Nevíte, jak co říct, raději mlčíte a necháte mluvit ostatní.
Přitom byste si tolik chtěli sami to jídlo v restauraci objednat. A nejen sobě, ale všem, co s vámi u stolu sedí. To by koukali! A nebo přichystat překvapení a poslat své lásce na pokoj snídani. Atd. Atd.
Teď už nemusíte být svázaní.
Odpovězte si na otázky a zjistěte, jaký jste studijní typ. Podle toho se pak budete lépe orientovat v tom, co je pro právě pro vás ideální styl výuky.
Mému kamarádovi přijel známý z Asie. Vzal ho domů, představit rodině a říká: „Mami, tohle je kámoš, přijel až ze Srí Lanky!“ No a jeho maminka na to pěkně česky: „Fakt jo?“
Ten vyděšený výraz na tváři cizince si možná nepřejete vidět. Možná chtěl utéct, protože si říkal, že když takhle mluví v naší zemi matka se synem, jak asi bude mluvit ta žena na něj…
Rozumějte, naše „fakt, jo?“ zní totiž jako anglické… no víte co.
Možná jste si to doteď neuvědomovali, takže je načase si dávat fakt majzla.
„No, černá a co jako? „ Tak pozor na to, kde tohle slovo řeknete a také, jak ho použijete. Známá si vybírala v Anglii nějaký slušivý kousek v obchodě a protože si nepřála barvu, která visela na stojanu, šla se zeptat prodavačky, jestli by měla daný kus oděvu v černé.
Dál už si pamatuje jen strašně naštvanou černošskou ženu a to, jak ji ostraha vyváděla z obchodu. Tričko si nekoupila.
Jedna moje klientka má dceru v zahraničí a chtěla se konečně domluvit s jejím partnerem, který česky prostě neumí. Říkala si, jak je to trapný, že s ním nedokážete vést ani základní konverzaci. Vnoučata jí odpovídaly v angličtině a ona ani nevěděla, co říkaly. Jsou to přitom naprostí miláčci a jí bylo tolik líto, že musela pořád prosit o překládání.
Ať už si vyberete jakýkoli způsob, učte se tak, aby vás to bavilo a dělalo vám to radost. Pokud se učíte doma, sedněte si někam, kde vás nebude nikdo rušit a kde nebudete obklopeni stohy neroztříděných papírů nebo špinavým nádobím.
Obklopte se angličtinou.
Ale hlavně – vybírejte témata, která baví vás. Ne kamarádku, která vám něco doporučí. Ne učitele, který s vámi má individuální lekce. Něco, co baví vás. To je ten trik. Malý trik, který dělá obrovský rozdíl.
Užívejte si proces učení a odměňujte se za pokroky, které děláte.
Nejste hloupí a hlavu na to máte. Jen je potřeba přihlédnout k vašim možnostem a tomu, jaký jste studijní typ.
Máte možnost učit se konečně tak, aby vás to bavilo❣